Demokracie
"Taky jsem dospel k nazoru, ze demokracie, ktera stala tolik obeti, nestaci na rozreseni mnoha otazek a dokonce je vyhrocuje. Ale uz jsem na to prilis stary a jsem v cizine, a vim, ze to nevyresim."
Franta Lukeš, mail z 3. 1. 2010
S Frantou mě seznámil Václav v roce 2007. Franta byl Václavovi družinovým rádcem v době před druhou válkou a během ní. Do roku 1948 stihl vystudovat práva. Po roce 1948 komplikovaně a smutně emigroval, jeho žena ale zůstala v komunistických lágrech (viz: Byly jsme tam taky).
Pravidelně si píšeme, mám moc ráda jeho zprávy o chipmáncích, mývalech, medvědech grizzly a o kolibřících, se kterýmu se potkává u své chaloupky v amerických lesích. O minulosti nemluví příliš rád. Ale občas mi pošle některou ze svých vzpomínek, kterou již dřív sepsal. Některé jsem otiskovávala v Kmeni.
V každé zprávě, která přes oceán proběhne je zmínka o současném stavu společnosti a politiky a právního stavu v ČR. Z pohledu člověka, kterému na osudech naší země záleží a přiznává, že tuhle zemi vidí z dálky, bez své vnitřní kontinuity a útržkovitě.
Věta z posledního dopisu mi leží v hlavě. Nevím, jakou odpověď poslat v reakci. Co já o demokracii vím ve svých 30 letech, 20 letech ve svobodě, 12 letech s možností aktivní volby.
Jak s tím vším naložíme? My, co tu jsme a když naše děti budou o Frantovi, jeho ženě a dalších sotva vědět...
Komentáře (1):
Osvícenský absolutizmus
Jenom je třeba vymyslet způsob, jak zajistit, aby ten absolutista byl spolehlivě osvícený...
(A to je stejně neřešitelný úkol jako zajistit, aby se demokracie nezvrhla ve svoji vlastní parodii - jako teď u nás -, nebo ještě něco horšího.)
Přidat komentář: