~ evelina.ta ve vlnách

S naší Janou jsme jednoho večera nemohly spát a tak jsme se pěšky přes vinohradskou nemocnici vydaly do kina Flora. Zastihly jsme akorát film Protektor. Nic moc jsem o něm nevěděla, nic moc jsem neočekávala. Téma tisíckrát omleté, otázka, zda může přinést něco nového, počáteční obava, jak moc nás film rozloží, ... Film mě naprosto unesl: civilní herci, zajímavé pojetí motivu kola, tíživost nijak hrůzostrašná, naopak spíše podnětná. Hned při odchodu ze sálu na mě dojem z filmu působil námětově pro nějaký skautský kurz, tak jsem je poslala dál a "lepím" je i sem:

Nic moc veseleho, ale podle me historicko-eticky zavazneho, byt mnohokrat zopakovaneho: protektorat, smisene manzelstvi, otazka zodpovednosti, kolaborace, lasky, nevery, strachu... navic je film zajimave natocen, kamera, sestrihy, vytvarne motivy...
Doporucuju!
Napadlo me, ze by se hodil k nejake cyklo aktivite nebo temer kurzu ;-)
Film je uvozen Hitlerovo citatem: Cesi jsou jako cykliste, nahore se hrbi, ale dole dobre slapou. A kolo ma vyznamnou roli v celem filmu, nejen to "parasutisticke".
Film je protkan hudbou G. Gershwina, proste uplne vidim nejaky psycho-fyzicky narocny cykloprogram... nebo celou nit.
Tak jsem vas na to chtela upozornit:-)

Naopak o filmu Lištičky jsem slyšela samou chválu. Tak jsme s Kamčou do Evaldu vyrážely docela s nadšením. Ale něco tak strašně depresivního a bezvýchodného jsem na plátně už dlouho nezažila. Film je přesně toho druhu, o kterém říkám: to je to, na co do kina chodit nemusím, stačí, že to žiju ... Paralela mezi dublinskými městskými liškami a au-pairkami podobně ztracenými a na okraji společnosti je snad výstižná, nepochybuji ani o možnosti osudu hlavní hrdinky, ale bez tohoto filmového zážitku bych se obešla.

Tak jsme si s K. spravily hned druhý den chuť v domácím prostředí shlédnutím Milionáře z chatrče. V kinech mi unikl a jsem ráda, že mě dohnal. Byla jsem úplně šťastná, že příběh skončil absolutním happy endem ve všech rovinách. Přes fatální variantu "D. mělo to tak být" mi podání příběhu přišlo tak uvěřitelné, že jsem si říkala, že bych se měla zase začít dívat na pohádky, respektive s ježky častěji, protože je to přesně to, čemu chci teď věřit a co mě baví.

V nejbližsí době se chystám na Cestu ke sluneční škole a mrzí mě, že jsem zatím nestihla Rozervaná objetí a že mi asi uniklo Všude dobře, proč být doma.

A pro zájemce: s Beru jsme opět rozjeli HAC!