~ evelina.ta ve vlnách

To byly pořád nějaké rady: Jdi už spát. Nebo: Tak se drž... A nebo odjinud: Dveře do léta... a vůbec různé nereálné věci v listopadu. A přitom to chce semtam nějakou jízdu speciálním autobusem (viz systém;-) a nebo jednoduše Plán na zimu. Juch, miluju Hm.

Páteční nevlídný den v Praze. Přes jednu výluku a se zpožděním příjezd do zasněžených Nových Hradů. Sotva setřené zamžené brýle a najednou vprostřed dění. Tetelení duše: vážně jsi ten časopis dělala ty? Noční pochybnosti a rozhovory o tom, co má a nemá smysl. Co je metoda a co je ten základ:-) Ranní brouzdání sněhem k vodopádu a zpět. Dlouhé, i když mohlo být ještě delší, povídání s dlouho neviděným P. Nalezení dvou kešek. Radost z programu, radost z Táboráků. Smutek, že na víkendu je to snadné a doma ne. Neustálé hlídání telefonu, mlčel. Ale především ty stromy kolem a to ticho. A oheň v kamnech. A po čase zase živí, nadšení lidé, přemýšlející a hledající. A to je povzbudivé. Spánkový deficit a potěcha pro duši. Budu muset častěji mezi skauty:-)

Ulovil mě. Klikám, klikám, přijímám, účastním se, fandím, atp. A dneska mě rozesmál kolega z práce tímhle. Já věděla, že otec Fura je jednička:-)

Na konci léta jsem kamarádce a jejímu příteli vykládala, že jsem po všech směrech v pohodě... Akorát tohle... akorát tamto... a vůbec celý svět stojí za starou bačkoru. Asi je běžné, že blízkým lidem si člověk stěžuje víc, než jiným. Protože já se mám normálně úplně dobře. Jako výslužku z návštěvy jsem si odnesla něco hudby. A tak od té doby miluju Carlu Bruni a Anais... ano, ano, jsou to "frankofonní" přátelé... i když z Olomouce.

No a teď mi z toho jejich výběru tak nějak sedne tahle písnička od Anais. Sice francouzsky neumím, ale člověk tuší. A navíc mi ji -?- specielně přeložila... díky moc!

Vloni touhle dobou jsme se párkrát sešli s Janem, abychom spolu vytvořili článek o Arménii a Home Care Projectu Archy pro Roverský kmen. Jan je člověk plný nadšení a to celkem úspěšně přenáší na své okolí. A proto, když mi v zimě volal, že dává dohromady další podzimní misii, příliš dlouho jsem neváhala. Nakonec jsem si hodila korunou a zaplatila letenku, naplánovala očkování, oprášila Paduhu a začala se těšit.