~ evelina.ta ve vlnách

Víkendová výprava se nakonec scvrkla na tři ženy.
Objevily jsme jasný šumavský axiom: Do kopce, Veverko, vždycky do kopce! Možno je doplnit ho dodatkem: Do Německa koukáš odkudkoliv.
Role v peletonu byly jasně rozdané a tak někdo najel jen tak tak potřebných 100 km k servisní prohlídce a jiný jich najel o dost víc (třeba věčným kroužením) a to jsme jely vpodstatě stejné trasy;-)
I přes zpočátku nevelký entusiasmus v ženstvu byly odloveny tři kešky a nakonec docíleno nadšení u jedné ze dvou "nekačerovských" třetin výpravy.
Kvildská pekárna je pořád nejpekárnovatější, hotel na Bučině pořád nepremává, sjezd z Černé hory i do Kvildy je úžasný a cíl je vždycky ještě sedm kilometrů do kopce... to se ani v létě nemění. Louka na Mergartě je schovaná na JČLŠ a vypadá táborově jen co to jde.
Víkend vprostřed Šumavy... to se to nechtělo zpět.

Vydala jsem se na kole do práce. Aneb o obyčejné 7 kilometrové cestě, přece se nechumelí, že :-)

S přáteli kolem Archy jsme strávili víkend v Jablonném v Podještědí. Hostili nás bratři dominikáni, kteří se rozhodli podpořit arménský "Home Care Project" nejen prezentací výstavy fotek a osudů babiček a dědečků z Gjumri (bývalý Leninakan). Přijali nás na dva dny do svého společenství, čímž u mě padla představa dogmatického řádu, ze kterého vzešlo Kladivo na čarodějnice. Člověk má v sobě spoustu mylných hradbiček.

Pár obrázků tady.

Víkend byl ve znamení kola, dokonce dvou.

Nejprve jsme si s B. pořídíly bicykel, každá svůj a bohužel ani jeden není červený, teda u toho mého jistě "bohužel". Budu si muset pořídit novou helmu, když varianta, koupit si k červené helmě červené kolo nevyšla. Ale možná přehodnotím svůj postoj pod vlivem tvrzení "přece nejsem nějaká slepice, aby mi záleželo na barvě" :-) Každopádně s tímhle kolem teď doma bydlím a zatím se nám spolu bydlí dobře:-)

V neděli jsme zase s K. vyrazily s pytlem ovčí vlny a kolovrátkem do Sue Ryderu na středověký trh. Ráno lilo jako z konve, přes den střídavě. Postupně jsme z ovčích vlnek vyčesávaly obláčky a spřádaly je v nitě a seskaly jsme dvě a půl klubíčka. Vždycky, když kolovrátek roztočím, bytostně rozumím terapii zvukem a hmatem. Vždycky si vzpomenu na hromotluka ze Steinbeckova O myších a lidech, vlna je po rozčesání tak heboučká, že jí člověk nechce pustit z ruky. Kdyby byl býval stříhačem vlny na Zélandě, neměl by problém. Nedělní "přástva" nás přiměla k rozhodnutí ušetřit si na bubnovou česačku, aby ta produkce obláčků byla méně namáhavá než s česáky. A já, kdybych ještě někdy studovala, tak textilní výrobu. Možná aspoň ten kurz na tkaní koberců by to chtělo. A nebo si na Zéland skáknout pro tu česačku...

Rozhodla jsem si sundat brzdu u bruslí. Abych mohla tajtrdlíkovat a zamotávat nohy do uzlíků a nezakopávala si o ní. Říkala jsem si: to bude ale pěkná řacha, až mi to podjede všemi směry. A jak jsem se tak soustředila na to JAK jedu, tak jsem nekoukala KAM nebo spíš v ČEM jedu a bylo to jako když jdete v pohorkách po fatranských pastvinách. To, do čeho šlápenete, je skoro celé vaše. A z bruslí se to čistí ještě hůř než z traktorek. Doufám, že mi to přinese štěstí a že mě T. neprokleje, protože detoxikace se ujala především ona, já především zelenela.

Příště budu psát zase o kytičkách a samých hezkých věcech. 

Zákon schválnosti funguje stoprocetně v tom, že dvě ze dvou velkých bouřek přijdou nad Prahu ve chvíli, kdy chci jít domů. Taková překážka, to teda nevím, kdo mě odškodní.

Asi je to taky zákon zachování rovnováhy, poněvadž výlet na vltavský meandr byl zase uskutečněn částečně v době pracovní, ještě že si člověk může napružit.

A ještě že jsme na koupák šli včera a ne dnes, to bychom byli vykoupaný, jen bychom vystřčili nos.

Život je krásný, i v Praze, že. Opakujme si to denně a jezděme na výlety... třeba do Poděbrad nebo tak.

PS: Poděbrady jsou na srdce a na brusle.