~ evelina.ta ve vlnách

Svojsíkovy manévry 2007 šťastně za námi. Nakonec se vyčasilo, takže úmrtnost z nachlazení nebyla taková, jak to v pátek vypadalo. Nikdo se neztratil, neutopil, nebyl zastřelen myslivcem ani jinak poškozen. Všechno jsme nakonec dobře spočítali. Družiny i doprovody vypadaly spokojeně... až na některá drobná ale.

Modřinky opět vyhrály, zaplať Pán Bůh za ty dary, že rok 2008 už má na přípravu další ofenzívy zamluvený Nové Město na Moravě.

Baví mě pracovat v týmech, které šlapou a připravovat akce, které se vydaří.

A malovat čerty na zeď umím taky dobře;-), možná bych se to měla odnaučit.

DOUSKOVÁ, Irena. Někdo s nožem. Praha : Hynek, 2000, 115 s.

„Pozor, myš!"
Ozvalo se jí za zády. Ve zlomku vteřiny ji hlavou proběhlo asi následující: on promluvil, kde by se v kupé spěšného vlaku vzala myš, jak má reagovat, co když mu špatně rozuměla...
„Prosim?"
Otočila se na něj s rukama nad hlavou, které zachytávaly batoh balancující na hraně úložného prostoru. Lekla se, protože už neseděl, ale stál ji za zády a batoh, jako kdyby byl peříčkem, elegantně posadil na zem.
„Spadla vám myš..."
Zvedl vzápětí její myš od notebooku.
Uvědomovala si, že má moc pěkný svetr a zelené oči. Beze slov vzala myš, z okénka zahlédla rybník: brzy bude nádraží.
„Už vystupujete?"
Zareagoval na její nejistý pohled.
Kývla hlavou.
Proč, ksakru, promluvil až teď?
Pomohl ji nasadit batoh na záda a zeptal se, zda tudy jezdí pravidelně, opět kývla hlavou a začala být nervózní, v takových situacích nemluví, i když by chtěla... co má honem dělat?
V kupé seděli další dva, tři lidé a všichni dělali, jako že nic.
Hlesla do ticha univerzální nashledanou a s posledním pohledem si všimla, že se u toho pěkného svetru páře lem.
Jak se dá opravit párající se lem? Nikdy nechytala oka odspodu...
Zabalancovala s brzdícím vlakem a nechala se unést davem v uličce ven.
Na perónu chvíli zaváhala... Ze staženého okénka jí vyhledal pohled zelených očí.
„Kontakt, nějaký kontakt by nebyl?"
Polkla naprázdno, pomalu zvedla ruku na pozdrav za rychle se rozjíždějícím vlakem a sama sobě slíbila, že ten další už ujet nenechá.
Nebude-li mít navždy zpoždění.

LOE, Erlend. Naivní. Super. Brno : Doplněk, 2005. 222 s.
(doporučeno od Pam)

Aby tu bylo taky trochu bulváru...

Víte, na co se každý večer opravdu moc těšim? Až se ráno vzbudim... a to mi vstávání dělá potíže. A víte proč? Protože mě na mlejně strašně zebou nohy a usínám s pocitem, že až se ráno vzbudim, budu je mít pěkně zahřátý. A to jsou plus body hned po ránu. Tak dobrou noc:-)

V létě jsme u podlažické katedrály, tak trochu zapomenuté vedle okresní silničky, vedli trochu zmatené řeči o Codexu Gigas, aneb dlouho, dlouho po škole... Každopádně Švédové se plácli přes kapsu a knížka na chvíli vypadla zpátky do Čech. A tak se jen obávám, jestli mi neuteče další výstava...

O knize
O výstavě

Nechtělo se mi tuhle z práce domů, čekalo mě tam spousta skautské práce (30 volných hodin? Jsem se asi pomátla...;-), tak jsem se šla projít. Příznak blížícího se důchodu. Jednoduše jsem za mostem zahla místo doleva doprava a pak do kopce.
A v Jižních zahradách jsem zase jihla. Jako vždycky "vprostřed" Plečnika. Jak je ta Praha z výšky krásná. Na záda mi sice z maximální fotografie dýchal anděl Asrael, ale v zádech máme často cokoliv. Ten večer s vůní podzimu mě úplně rozněžnil (to je príma slovo) a přiznala jsem si, řekla jsem to, i k podivu kolem jdoucí hradní stráže, docela nahlas: "Žít v Praze je dárek!" Jsem Pražák a jsem za to ráda. Ajajaj, Tábor je teda Tábor a musí se často jezdit na Šumavu... nebo aspoň občas.

Pokračuji v projektu "I do my best". Aneb dojít na vrchol a předat...
V duchu předvolebního hesla "S Koumesem a Sandy k lepším zítřkům" jsme v sobotu zvolili novou střediskovou radu.
Mně tím vzniklo zhruba 20 až 30 hodin měsíčně volného času. Co si počnu?
A taky tím vzniknul skvělý pocit..., je vážně prima mít předávat co a komu.

Přeji, milé SaKo, hodně elánu!
Vaše bejvalá... ;-)