~ evelina.ta ve vlnách

Dneska jsem definitivně ke svým výtvarným oblíbencům (pro pořádek: Esteban Murillo, Václav Hollar, Adolf Born, Cyril Bouda) přidala Jana Zrzavého.

Také jste se na základce učili ve slohu slohový útvar "líčení" na jeho obrazu Přítelkyně? Také se vám v sedmé třídě tak urputně nelíbil a visel na chodbě vedle dívčích záchodků? Vedle chlapeckých byl jeden z Ohňů od Josefa Čapka... A také máte dnes zrovna Přítelkyně a další Melancholie a Meditace tak rádi? Došlo Vám někdy vědomě, že ty oblé obrázky z Erbenovy Kytice nebo Mácha (či Vilém) v Máji jsou od Zrzavého? Mně barbarovi až dneska.

Výstava ve Valdštejnské jízdárně je do 16. 9., všechna díla tam visí pěkně čestně, nikde u toalet nebo tak;-) A nejvíc mě zaujali Hosté Abrahamovy (ty jsem nikde v síti sítí neobjevila) a známé Údolí smutku a benátský San Salvator. A nerada bych zapomněla na Karlův most.

(PS: V Paláci Kinských se chystá výstava Hollarova :-)

Jsem v podstatě skromné děvče aneb byt by měl disponovat:

• prázdnou místností, kam by se dala umístit knihovna asi na 50 běžných metrů knih a další úložné prostory na krabice a šanony archivního charakteru
• podmínkou je možnost funkčního umístění pračky, jako odkládací stoleček ji nepotřebuji;-)
• výhodou je velká prázdná stěna, kam by se dala umístit grafika Borna nebo Hollara nebo dvě stěny, protože na jedné by se asi zastínily;-)... po sejmutí obrazu by se na stěnu mělo dát promítat, takže by měla být plocha velká;-)

Z toho tak trochu vyplývá, že by byt neměl být zakrámován různými vehikly a druhy nábytku. Kromě té knihovno-archivní místnosti bych potřebovala ještě někde spát, jíst a čistit si zuby a tak.

Ten byt by měl být v Praze (ne v Horní Dolní u Prahy... i když třeba Roztoky...hmmm), v zeleni, blízko práce a hlavního nádraží a měl by být za hubičku.

Ach jo.

V sobotu jsem na chvíli navštívila náš rádcovský tábor Hradiště. Druhým rokem se o něj stará úplně nová mladá parta isntruktorů, což v nás starších samozřejmě vyvolává různé pocity, ale vesměs jsme všichni spokojení, jak se věc vyvíjí, i když jsme nad tím dokázali s Bobrem vykládat celkem dlouho:-) Během odpoledne mě znepokojoval vpodstatě jen fakt mého programu. Záhadně mi byl odejmut můj oblíbený kus státní a skautské symboliky a vnucena skautská historie. Zatím jsem nepřišla na to, jak vytvořit zajímavý program o historii, možná nějaký blok z mých učitelských pokusů, ale sama sebe vždycky přesvědčím, že program týkající se historie neumím udělat dobře...

Malá Helenka z Hrdého Budžese otevře okno a křičí z něj : "Pitomá teta Irma!", poté, co kvůli návštěvě tety Irmy nemůže na koncert Milušky Voborníkové.
Taky bych chtěla otevřít okno a křičet... akorát, že bych to asi nedokázala tak precizně a jednoduše na někoho delegovat;-) Zeptal se mě kamarád: "Co je?" VŠECHNO, jen ne to, co má být, tzn. především čtvrteční odjezd do Černé hory.

První pořádná bouře během Shakespearovy Bouře v prvním týdnu prázdnin. Neuvěřitelné, jak se může počasí sesynchronizovat s kulturou. Kdybych Bouři nezažila už dříve pod střechou, asi bych netušila, proč Jan Tříska pomateně běhá po jevišti.

Druhý slejvák po několika dnech vedra a sucha: Cestou do Tečle nás to skoro spláchlo ze silnice, během Cimbal Clasic ještě pršelo, ale Balík běhal mezi posluchači a "Prázdniny" byly kolem i tak. Na Michala Prokopa a Framus Five pršelo občas, ale Rain nezahráli. Prádzniny v Telči mám spojené s vysokškolskými tříměsíčními prázdninami, může si člověk i jindy dovolit týden zevlovat jen tak s písničkami? Měla jsem radost, že jsme na jeden večer na otočku vyjeli, i přes ten déšť.

A několik slejváků šumavských a trochu deště na Slovensku v malém stanu.

Déšť je prima, aspoň je na co vzpomínat.

PLATZOVÁ, Magdaléna. Aaronův skok. Praha : Torst, 2006. 198 s.

Speciálně pro Šotka: ve Venezuele zapojili do knihovnického procesu oslíky, odkázal mě Olles a celkem mě pobavil. Být tak knihovnickým "oslovodičem" někde na horách... ve včerejším postu jsem Montenegro možná zakřikla. Otázka, co je srdci blíž, že:-)

Letošní léto je nějaké přiliš rychlé. Vždycky mi chybí tak den mezi realitami různého druhu. Každopádně ještě že tak, aspoň se cvičím v logistice převážení spacáku, pohorek a ešusu. Výlet do Londýna se ale tomuhle vybavení vymykal, i když taková KPZ... člověk nikdy neví.

(PS z 11. 8. 2007: už je pár fotek na Picase.)